Češi mají moře, které se vlévá do světových oceánů, na rozdíl od jiných je ovšem sladké, mnohem hustší a za jistých okolností je pitné a trošku lepí. Nemusíme se rozhodnout hned, co s mořským kapitálem zděděným po otcích uděláme — máme na to jistě ještě několik desetiletí. Buď se budeme bát, že nás někdo vysaje, a tak si v duchu vlastních tradic raději sami pustíme trošku žilou, nebo jednoduše pochopíme, že i moře potřebuje odliv a příliv a spojíme to naše s tím jejich. Času ještě trošku zbývá, pojďte se vykoupat v tomto čísle. Prosíme všechny čtenáře, aby se u té příležitosti převlékli do plavek.

Z obsahu:
Česká podnikavost (kulatý stůl) — Stanislav Bernard, Martin Reiner, Tomáš Sedláček, Tomáš Mozga; České moře — Václav Cílek; České moře aneb Bazén jako psychoanalitický fenomén a psychiatrická diagnóza — Jiří Berka; Jen ten akcent… — Petruška Šustrová; Moře se vrací — Ludvík Vaculík; Kolik stálo české moře aneb Český tisk na mořských vlnách — Ivan Motýl; Muž s máslem na hlavě — Jiří Víšek.