Obsazení: 1 žena, 1 muž

Dramatická báseň o česko-litevském přátelství (na věčné časy) je mírně ironickou (osobní) zpovědí pojednávající o milostné romanci mladé české spisovatelky Agnes a jejího staršího litevského kolegy Kornelija v průběhu jejich společného studijního pobytu v Německu. Autorka se snaží od přímo „bergmanovsky“ sebeanalytické zpovědi udržet odstup a píše ji ve třetí osobě. Přímo v textu se odkazuje k inspiraci hrou Ernsta Jandla Z cizoty a se sebeironií ve třetí osobě píše: „Ona si vážně myslí, že když hru napíše ve třetí osobě, že nikdo neprokoukne, že v první osobě by byla banální?“ Hra svou autentičností a leckdy drsnou otevřeností má však k banalitě daleko. Příběh obou milenců je přerušován úryvky nové hry, kterou Agnes píše a jejímiž ústředními hrdinkami jsou siamské sestry srostlé hlavami (hrají je stejní herci jako Agnes a Kornelija). Jejich absurdní a až brutálně groteskní dialogy vytvářejí protipól intelektuálně erotickému vztahu obou spisovatelů. Tato inteligentní, upřímná a trpce vtipná hra pro dva herce získala
2. cenu v dramatické soutěži Cen Alfréda Radoka za rok 2006, přičemž první cena nebyla udělena.

- - - - -

Svolení k divadelnímu provozování a k jakémukoliv veřejnému užití hry

Niekur udílí Dilia.