Přítomný výbor z tvorby pražského rabína Karola Sidona představuje dvě divadelní a jednu rozhlasovou hru ze 70. let. Hra Labyrint je volně inspirována Komenského dílem Labyrint světa a ráj srdce. Druhá z her ve svazku čerpá z historického příběhu obchodníka Shapiry, který v 19. století údajně nalezl u Mrtvého moře starověké biblické svitky, byl však tehdy obviněn z falšování a rehabilitace se dočkal až v roce 1947. Komorní rozhlasová hra Třináct oken reaguje na okupaci Československa v roce 1968 a je částečně autobiografická.

Sidonově dramatice je společný důraz na univerzální analogie, jimiž se demonstruje existenciální trauma lidského bytí; postupně do ní výrazně proniká i inspirace tradiční židovskou mytologií, v níž autor shledává stále přesvědčivější paralely s přítomností (ze starožidovské etiky vychází text dramatu Třináct oken). – Sidonův styl se vyznačuje dualitou modernosti a tradice. Charakterizuje ho úsilí o zkratku, o pohotové a přiléhavé pojmenování, zároveň však (zvláště v pozdějších dílech) se v řeči vypravěče nebo postav stále častěji setkáváme s litanickými pasážemi a s použitím biblického jazyka ve funkci obřadní promluvy.

Do svazku v nezkrácené podobě zahrnujeme studii, kterou o Sidonovi publikoval na začátku 90. let Luboš Pistorius v časopise Svět a divadlo.