V roce 1998 publikovala berlínská autorka Judith Hermannová svoji první povídkovou knížku Letní dům, později (Sommerhaus, später, 1998, česky ve Větrných mlýnech v r. 1999). Úspěch knihy v Německu i ve světě (soubor záhy vyšel v překladech do téměř 20 jazyků) byl přímo senzační.  Hermannová ve svých povídkách s velkou jemností postihuje životní pocit současných dvacátníků až třicátníků nacházejících se v jakémsi dějinném vakuu. Hermannové postavy jsou lidé z velkoměsta, umělci nebo lidé s uměleckými ambicemi, berlínská bohéma. Jsou to melancholici, pohybující se vně svých vlastních životů, které se odvíjejí snad jen díky letmým dotekům s životními příběhy jiných. Berlín po převratu – který si Hermannové vypravěči s sebou nesou i mimo něj, k Odře, do Karibiku – se stává prostorem prázdnoty, a vyprávění. Ve své druhotině Nic než přízraky autorka v sedmi povídkách obohacuje svůj vypravěčský tón o ironii, vtip, sarkasmus. Její hrdinky jsou sice o něco starší, některé mají děti, zůstává jim však neurčitost a melancholie. Berlínská tristesse na nich lpí, kamkoliv se vydají: na Islandu, v Praze, v pouštích Nevady. Vše je ještě větší, vzdálenější, a smutnější. Místa přitom zůstávají stejně jako postavy zvláštně neskutečná. Judith Hermannová zde dále rozvíjí svůj talent popisovat nálady: význam je patrný i v těch nejmenších gestech a momentech.

Ilustracemi tuto jedinečnou povídkovou knihu doprovodila herečka Aňa Geislerová.