Ještě dlouho jedu na tom kole – s Mendělejevem a Čiurlionisem. Jeden mě učí chemii: „Opakuj: ‚ar-gen-tum‘,“ říká. Vidím, že v levé ruce má konfederátku. Druhý povídá, jak sešlapovat pedály kostelních varhan: „Nohy dáš takhle.“ V pravé ruce štětec. Ve škole jsem v chemii zrovna nevynikal, ale učitelka mi dávala dvojku. A kostel v našem městečku „modernizovali“ – napůl zbořili, nazvali ho moderním kinem. Sedmkrát jsem zhlédnul Seeta Aur Geeta a devětkrát Sholay. Hema Malini tam půvabně tančila. V kapličce předělané na střelnici jsem trefoval kovové zajíce. Z olověných broků jsme si vyráběli olůvka… Když jsme byli malí, chodili jsme na ryby.