Básnický debut režisérky Andrei Slovákové používá dokumentaristickou metodu sběru materiálu i filmový střih. Krajiny autorčiny poezie jsou znepokojivě přitažlivé, připomínají obrazy experimentálních filmových snímků. Autorka sugestivně a bez frází hledá odpověď na otázku po tom, jak blízko můžeme být lidem okolo nás.