Central European School of Poetry / Program I (CZ)
5. 10. Ostrava • 19.00 • kulturní prostor Peterswald Straße
• hosté Petr Hruška a Jakub Novák
6. 10. Praha • 20.00 • klub Za Školou
• hosté Milan Ohnisko a Sklad by Walda
12. 10. Brno • 19.00 • Skleněná louka — Místogalerie
• hosté Roman Krištof a Miloš Kocman
13. 10. Olomouc • 18.30 • čajovna Kratochvíle
• hosté Miky Marusjak a Vilém Ďoubal
_____
Poezie jako onošená uniforma
Dalibor Maňas Kaňas
Pro básníka je nejdůležitější se jednoduše s tou poezií někde setkat. Všimnout si jí, nechat ji do sebe vejít. Básník přece nemusí psát. Objíždět jako čert autorská čtení a plakátovat „já“ po celém regionu jazyka. (Číst v zahraničí. Anglicky?) Ale to není případ ani Štilera, ani Klegy. Ti by se mohli učíst, verše polykají jako ten chlast… Zemitost si umí obléct. Milují onošené uniformy – i kdyby byla po mrtvole. To by byla libůstka…
Ale i takoví básníci jako Klega a Štiler musejí být součástí něčeho, zvládat fejsbuk, komunikovat s vybraným okolím, hrubě formulovat. Psaní je totiž vedlejší produkt prožitku.
Psaní je až za… Psaní není rychlovka na hajzlu ve vagóně. Ale výron semene zase ano.
Pak jsou tu posudky typu, zda je takovéto bytostné a existenciální psaní o životě po životě toho „zpoetizovaného já“ uvěřitelné. Ověřitelné – pozor, kdyby nepochopené, tak to nevadí. Čtenář není podstatný. Ani kdyby to byl Vlado Šimek. Právě naopak.
Taková poezie. Naschvál. Napsaná tužkou na papír, čtená z notýsku. Politá pivem. Andrgránd vole.
Ale jak často básníci píší o kůži jiného člověka. Proč tam na rozdíl od fotbalových fanoušků vždycky tak prapodivně znejistí… Chtějí to tím udržet v rovnováze, když to umí jen nemalé soustředění – a básník zpravidla umí být roztěkaný.
Napřed se zamiluje, a pak už zase tak moc ne. Mluví rád o sobě. Sobě věří. Protože věci se dějí bez emocí?
Napřed úcta, potom láska…
… dyť je ti třiatřicet! u nás lidi dávno nekřižujou! (Štiler)
A to je to, co chceme. Přijet někam do prdele, ale cítit se tam jako na Žižkově. (Klega)
_____
Tomáš Štiler
musím si gúglit jak luhovat čaj
sid vicious a heroin
náplast je vzkaz na těle
když vařím fantastický příběhy
je mi šedo
muzika se řídí zákonem překvapení
tuším to nějak snadno
gúglím si o co de
a ochutnávám cukřenku
jestli je v ní cukr
nesuď mě kvůli minulosti
nebyl jsem to já
přepadla mě náhoda
jako v předposlední kapitole
když se v příběhu umírá
_____
Filip Klega
Kaufland v Bukurešti
na Basarabce
vedle nádraží
je projektován
na chlup stejně
jako tentýž obchod
v Praze n
a konci devítky
Sortiment
je z 90 procent stejný
Zbylých 10 procent výrobků
má místo vlajky české
rumunskou
A to je to co chceme
Přijet někam do prdele
ale cítit se tam jako na Žižkově
_____
The project is supported by:
