_____ENGLISH VERSION

 

Central European School of Poetry / Program II (SK)

 

Omlatina — Dotyky 22
Večer s poéziou
20. 10. 2022 • Prešov • 17.30
Krajská knižnica P. O. Hviezdoslava (Hlavná 13)
Vystoupí: František Hruška, Dominik Bárt,
Peter Milčák a Ivona Pekárková a další.
Poezie zemí V4:
Richard Kramár, Patryk Kosenda, Eszter Kósa.

 

_____

 

Čtení středoevropských básníků v hospodě
Zofia Bałdyga

 

Básnická čtení, kterých se účastní autoři a autorky z různých částí jednoho regionu, přirozeně vybízejí k otázkám regionální básnické identity. Seznam účinkujících setkání této Omlatiny mě nutí přemýšlet podobně, i když vím, že když teď řeknu střední Evropa, dost možná budu autory obviněna z totálního anachronismu. Ale anachronické koncepty jsou tady proto, abychom je aktualizovali.

Úplně stačí, že budeme spolu mluvit. A ani k tomu nepotřebuji (nepotřebujeme) básně, ve kterých cosi středoevropského vysloveně zaznívá.

Často odpovídám na otázku, jaká vlastně poezie tzv. naší části Evropy je. Odpovídám na ni, ale stále to nevím. Jediný okamžik, kdy se mi zdá, že se k té odpovědi blížím, jsou setkání básníků a básnířek, u kterých můžu mlčet.

Jako třeba když se surreální obraznost Vojty Vacka
setká s avantgardní představivostí Patryka Kosendy u barového pultu.

 

Kosmologuju se s vlastním odrazem
z každé spadlé šišky raší plně zařízený dům
Čichám klády s psychedelickou přesností
vzdychne král

 

Možná spolu budou mluvit o avantgardních tradicích obou jazyků. Možná o surrealismu, kterým se může pochlubit jen jeden z nich. Možná spolu napíšou manifest, který konečně a jednou provždy (nebo aspoň dokud to někdo neudělá znova) odpoví na otázku, kterou jsem položila na začátku.

Pak se k nim přidá Richard L. Kramár s performativní tělesností a Tim Postovit s příběhy ze zdánlivě vzdálených světů a s jazykově pestrými svědectvími několika současných krizí najednou. Básnici, kteří se nebojí být křehcí. A dokážou v jednom verši ukázat drsnost a zranitelnost zároveň.

 

I znowu jestem ‚na scenie’
proti všem kteří mohou přijít
v sousední zemi zakázali lidem vyprávět dětem
o lásce
ber, vĺčko, však ty to zaplatíš raz kožou!
ženy stejně jako postmoderna
nemají cit pro historii
stojím a dívám se
zajímá mě všechno okolo
ale ne na příliš dlouhou dobu

 

Bude to básnické čtení uprostřed hořícího pralesa. A bude se tam nejen číst, ale i poslouchat.


_____

 

Imaginatywne jest polityczne
Roman Polách

 

Dnes si na den státnosti pouštím kapelu Kurvy Češi, dívám se ven do parku na stromy, které na tenhle noise punk natahujou všechny svoje větve, postupně šíleně ztrácí listy a je jim jedno, že vrostly zrovna tady do ostravské půdy, jako je mně jedno, že jsem se narodil zrovna do téhle země v tomhle těle. Ne, není to žádný nafoukaný aristokratismus.

V téhle zemi si totiž „imaginativní“ rasisté dokážou ve fantasy filmech představit živoucího draka, zatímco elf černé pleti je pro ně nepředstavitelný, „imaginativní“ konspirátoři si dokážou představit celosvětové spiknutí, za kterým stojí reptiliáni, zatímco společenská solidarita a pokora jsou pro ně nepředstavitelné a konečně „imaginativním“ bigotním katolíkům visí na zdi takřka marvelovský superhrdina, zatímco zrovnoprávnění lidí, kteří se zcela prostě a silně navzájem milují, je pro ně nepředstavitelné.

Ne, tohle není žádná imaginativnost — je to stejné filistrovství, o jakém tak umanutě psal před dvěma sty lety Søren Kierkegaard. Všechno to jsou lidé prostřední, kterým jsou jakékoli extrémy cizí — neumějí si totiž představit výšiny ducha, který například ve své neprostřednosti respektuje jiná náboženství, neumějí si totiž představit ani opačnou pozici civilizovaných výšin ducha, kdy se upozadíme a budeme pomáhat cizím, jiným lidem v nouzi.

Imaginativnost totiž otevírá nejenom ono aristokraticky a dnes anachronicky znějící označení „výšiny ducha“, ale otevírá člověka jako takového, otevírá jej k proměnlivosti světa, k respektu, k této neopakovatelnosti, protože každý člověk je nakonec neopakovatelnou individualitou, každý jednotlivý člověk je vlastně bytostně jiný. Prosím pěkně, tady máte čtyři básníky, kteří ve svých básních představují nekonečný svět ve všech jeho potencialitách. Tady můžete seznat, že neexistuje žádný takzvaný slonovinový solipsismus, protože imaginativní je politické!

 

_____

 

Richar Kramár

Kontra


vedľa seba

polož: slák

a

smyčec

achillea millefolium a myší chvost

 

Francúzi stavajú zľava

Taliani sprava

a katedrála má nakoniec uprostred fugu

 

je to tak meter a pol

(potiaľto sme to my)

 

posledné slová:

„mám vám čo povedať

ale nie teraz“

tak rezonuje ilosrdenstvo

 

cez seba

prelož:

zhodu slov

pre krásnu ženu

a biely chlieb

 

výmena na moste

musí prebehnúť s istotou

nájdi si svetlo

a zostaň tam

 

_____

 

Patryk Kosenda

Robinson Tripoe

 

Jdu pro dřevo a nějakou trpkou moudrost.
Kosmologuju se s vlastním odrazem.
Čichám klády s psychedelickou přesností.

Nežvýkej kůru, ze které chlemtáš.
Sám sobě přenechej produkt náhražkové many.
Dýchej, jestli chceš.

 

(přeložil Dominik Bárt)


_____

 

The project is supported by:

visegrad_fund_logo_maly