Nevím, jak v jiných kriminálních případech, ale jednoho rána či snad dopoledne bylo v Praze parádní počasí.
Soubor originálních povídek nejčeštějšího polského spisovatele současnosti.
Kromě smrti v životě není jiné jistoty a naše naděje jsou jen jinou verzí králičí víry o daleké zaslíbené zemi Austrálii.
Druhý díl dvousvazkového výboru, který představuje celoživotní práci „píšícího dramaturga“.
Píše se rok 1968 a Forrest Gump východního bloku je u toho.
Povídky, jimiž autorka vyměřuje hloubku člověka. Výsledkem je čirá krása.
Obzor je klíčový shyb země / i záhyb mého vidění. Ohýbám pohled. / Uhýbám. Oceán má taky kraj. Buší vlny. Nemají hráz, nemám dost.
Druhý ze tří svazků tragédií nesmrtelného Římana.
Román je volným pokračováním nejúspěšnějšího Slobodova díla – románu Krev – a zároveň poslední knihou, která vyšla za autorova života.
Je to samozřejmě čtení nepříjemné; člověk se pořád ošívá, kroutí, je mu z toho trapně, ale cosi masochistického jej pohání, aby pokračoval.
Zmrzačený veterán druhé světové války přichází s nejmladším synem na matčin hrob. Próza předního básníka Malty.
v zápiscích opis modřenců / před prodejnou, před ulicí / ruce opileny
Dvacítku skvěle vystřižených povídek ilustrovala autorova žena Petra, výsledkem je artefakt dráždící rovnou všech šest našich smyslů.
Odešli, protože chtěli, avšak iluzi „lepšího života“ západně od Prahy už nevěří tolik, jako generace emigrantů před nimi.
Novela o rozpadu rodiny, zkažené morálce, nevěře, osamnění a šílenství.