Návrat ztraceného syna
Biletářka
Útržky z nedokončeného románu
Červená knihovna
Písek (Tak dávno…)
Pavel Jedlička a Jenda Krahulík
Několik historek ze života Bédi Jelínka
Sladký Theresienstadt aneb Vůdce daroval Židům město
Smlouva
Já je někdo jiný
Ředitelská lóže
Doma u Hitlerů

Josef Kovalčuk  

Arnošt Goldflam (Náčrt k portrétu)
Zuzana Augustová  

Arnošt Goldflam (hry z 80. let) 
Zdeněk Hořínek  

Arnošt Goldflam od grotesky k mýtu 
Opojení fabulováním Rozhovor  

Josefa Kovalčuka s Arnoštem Goldflamem o jeho hrách
Lubomír Sůva  

Příběhy brněnského Voyeura
A. G. jako Voyeur a Masochista Rozhovor s Vladimírem Hulcem  

a Zdenko Pavelkou
Bibliografie divadelních a rozhlasových her, scénářů
a dramatizací Arnošta Goldflama

Bibliofilské vydání sbírky 12 her známého autora,
pouhých 100 podepsaných výtisků s "obrácenou" obálkou...

Arnošt Goldflam (1946) je muž mnoha talentů, studoval medicínu, pracoval jako skladník a úředník, družil se s „brněnskou bohémou“ kolem demiurga Jana Nováka, věnoval se výtvarné tvorbě, malbě, grafice a keramice. V sedmdesátých letech absolvoval činoherní režii na brněnské JAMU. Od té doby se věnuje divadelnímu i filmovému herectví, režijní práci, píše povídky, pohádky, dramatické texty, spolupracuje s televizí a rozhlasem. Předkládaný výbor z her Arnošta Goldflama zahrnuje jeho nejvýraznější a nejosobitější dramatické texty, kniha je doplněna řadou studií z pera předních znalců Goldflamovy divadelní tvorby a dvěma rozhovory s autorem.

Z recenzí v médiích:

Dvanáct kousků Arnošta Goldflama
Vladimír Mikulka, LIDOVÉ NOVINY, 22. 2. 2011

(...)

Goldflam začal psát v polovině osmdesátých let pro své domovské HaDivadlo, své hry si zde také sám režíroval. Na jeho autorském stylu se nepochybně podepsala dobová obliba tzv. „nepravidelné“ dramaturgie, to jest inscenací vycházejících z prózy nebo z textů původně nedivadelních. Mezi Goldflamovy silné zbraně nikdy nepatřily obvyklé přednosti bytostně dramaticky cítících autorů - schopnost spojovat silný příběh, životné postavy a plynulý dialog. Jeho hry působí spíš jako sled scénických obrazů, jejichž prostřednictvím se autor trochu pracně prokousává ke kýženému celkovému vyznění. Goldflam přitom často spoléhá na evokaci (tušeně) autobiografických zážitků, v nichž není tak úplně zřejmé, kde končí snění a kde začíná realita.

(…)

Za pozornost však tentokrát nestojí pouze hry samotné, Goldflamovy texty jsou doplněny řadou rozhovorů a studií (byť poněkud nevyrovnané úrovně) i pečlivě zpracovanou bibliografií. Větrné mlýny navíc pokračují v neobyčejně sympatické řadě krásných knih. Čtenářům se Písek a jiné kousky dostává do rukou v mimořádně povedené grafické úpravě: titulní fotografie „aerodynamického“ autora v pruhovaném tričku na stejně pruhovaném pozadí je kouzelná a klidně by obstála i jako samostatný artefakt.