Gustav Erhart

(*1951)
Narodil se 18. února 1951 v Praze. V letech 1970—1975 studoval na Fakultě žurnalistiky a Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (diplomovou práci K problematice umělecké tvorby Josefa Čapka obhájil v roce 1979). Pracoval jako archivář v Historické sekci Národního muzea a v Česk(oslovensk)é televizi v Praze, od roku 2014 je v důchodu. Poezii píše od let středoškolských studií, později svůj zájem rozšířil o literární a výtvarnou esejistiku, viz mj. studii Stanislaw Przybyszewski, tragický meteorit polské dekadence (Tvar r 5/2003, edice Tvary) a výbor Barevné dráhy snů. Studie o výtvarném umění (H & H, Praha 2008, doslov Radim Kopáč). Publikoval devět básnických sbírek: Purgatorium (1996), Proudnice nenávratna (2000), Podpůrná ticha (2002), Průniky prázdnem (2004), Podvojná znamení (2005), Podél Pyrifl eghetónu (2006), Proudy podzemních vod (2012), Purpurové stíny (2013) a Předtuchy a poznání (2013); podrobněji o jednotlivých sbírkách v Ediční poznámce. Je autorem řady doslovů a předmluv, například ke knihám Honoré de Balzaka (Úvaha o elegantním životě, 1996), Brantôma (Životy záletných dam, 2007), Irmy Geisslové (Immortely; Propast, 2005), Juliena Gracqa (Pobřeží Syrt, 2008), Pavla Holeky (Hebrejská abeceda mezi dvěma světy, 2009), y Oscara V. de Lubicz-Milosz (Ars Magna, 2014), Leopolda Lugonese (Fantastické povídky, 1999), Alfreda de Musset (Gamiani, 2008), Williama Seabrooka (Ostrov černých kouzel, 1997) nebo Jindřicha Teuchnera (Mořský kostel; Panna a satanáš, 2012). Svými studiemi přispěl rovněž do monografi í výtvarných umělců Aleny Bílkové (2010), Antonína Michalčíka (2012), Karla Votlučky (1998), Jindřicha Zeithammla (2002, 2010) a do publikace Expresionismus v estonském umění (2005).

Poezie
249 Kč
Loading...
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Souhlasím