Jedenáct divadelních her polozapomenutého českého autora (1864–1918)

Pět monodramat

Divadelní hry dramatika, režiséra a pedagoga maďarského původu, připomínají jakousi černou mši či děsivý rituál

Druhá kniha básní kmenového autora nakladatelství Větrné mlýny

S národy už je to prostě tak. Některé jsou malé, jiné velké, jen ten náš moravský je anekdota, kterou občas bereme vážně.

U stolu sám sedí muž / hlava mu na stůl spadla už // Na stole růže v celofánu / co zdá se as tomu pánu

Ukrajina, davaj, Ukrajina...

Příjemné čtení stránek o mýtu jménem Kundera!

Nabere do láhve mořskou vodu, zazátkuje ji a je to. Má moře doma. Postavil si je na skříň…

Ach, cinknout stříbrem o korál, hluboko, v tůňce pod víčky, k sesterství mrtvé běličky.

Skeptik by řekl, že metou lidstva je konec světa. Co si myslí optimista, nevíme, nikdo mu nedal prostor v médiích...

Vítejte v RozRazilu na téma odpad a po přečtení čísla si nezapomeňte umýt ruce!

A při tom všem valícím se zlepšování a pokroku se cítíme mizerněji a otráveněji než dřív. Proboha proč? Je krize v krizi a je to cirkus?

nad dveřmi cukrárny / cinkl zvoneček / slečna v marcipánově / růžovém tričku / balí / na tácku / štíhlými prsty bezé / trochu se nakloní

Každý trochu vytrvalejší déšť — i mírný — je rázem příznivý tím, jak mate začatý den a skrývá svět venku před ním samým.