Montespaniáda je nenáročný – svěžím a nezatíženým stylem – psaný román. Mladá autorka si pro svůj příběh vybrala stejně mladou hrdinku Karin, prostřednictvím jejíž postavy čtenářům přibližuje příběh mladé studentky, která zažívá svoji poblázněnou „montespaniádu“ s o něco starším ženatým mužem. Příběh kupředu posouvají dialogy jako vystřižené z všedních životů. Žádné velké drama a hluboké city, prostě neodvratně nudná realita…

- - - - -

Z recenzí v médiích:

Dobře udělaná komerce
Lucie Nováková, PROTIMLUV, 3. 1. 2009
(...) Tučková uvádí čtenáře do děje velmi svižně, hned na prvních stranách rozkrývá základní osnovu příběhu – čtenář se tak díky velmi sugestivnímu popisu postav dozvídá už na třetí straně, komu v příběhu má věnovat sympatie.

(...) Klipovitým dělením vyprávění do velmi krátkých dějových scén a neustálým „přepínáním“ mezi jednotlivými obrazy udržuje autorka čtenáře v napětí a nedovolí mu, aby se začal nudit. Velkou roli pro zachování této dynamiky hraje také podoba dialogů – replikám postav chybí uvozovací věty, jsou většinou velmi krátké, do vyprávěného příběhu vstupují nenadále. Promluvy se v textu nezpomalují, „neutápí“ se ve svých okolnostech, jejich poměrně velký počet naopak zrychluje celou knihu. Za otázkou následuje okamžitá odpověď.

(...) Mluvíme-li o erotickém náboji knihy, nutno dodat, že Tučková velmi vkusně zarámovala svůj text názvem, odkazujícím k nejvýznamnější milence Ludvíka XIV. – Madam de Montespan. Nepochybně jde o jeden z prvků autostylizace, uměnovědně vzdělaná Tučková si pohrává s odkazem k ženě, známé krasavici a milovnici umění. Takže mluví-li Karin o novém milenci, mluví o „montespanovi“, jde-li v textu o onoho jediného, který s ní podvádí svou ženu Marii, je to pan „Montespan“.