(p. f. 2010)
VZKAZ VOZKY SMRTI:
až se lidé vzbudí o novoročním ránu
připomenou si nejprve co si přejí
v co doufají… a tu bych jim vzkázal
aby si nepřáli štěstí v lásce či úspěch
nebo dlouhý život anebo zdraví…
ale přál bych si aby se modlili:
STOP KAPITALISMU!

Jiří Dynka došel až na Olšanské hřbitovy
 Jan Nejedlý, HOSPODÁŘSKÉ NOVINY,  

4. 1. 2011

(...)

Kniha Naučná stezka Olšanské hřbitovy je sbírkou vycházkovou. Cílem básníkových výletů však není nespoutaná divočina, nýbrž jsou to převážně městské parky, zahrady či právě hřbitovy. V tomto poněkud umělém prostředí může citlivý, ale stále jakoby nezúčastněný pozorovatel studovat flóru po svém způsobu: "...na polštářky dlaně položeno poupě / vypouklé růžovostí..."
či "...v palčákových mrazech prokřehnou žaludy / i pod kloboučky! Dnes vyhlazovací vítr / prověřuje odlomitelnost dubových větví..."

Proměnlivost, cykličnost, a hlavně pomíjivost přírody ponoukají Jiřího Dynku - stejně jako pokolení básníků před ním - k paralelám s lidským bytím. Nevychází mu však z toho nějaká tradiční přírodní lyrika. Zachovávaje si svůj originální styl, vydobytý z let experimentů, pojímá tvůrce báseň jako silové pole. Přesahy, zlomy, "zvukové významy" i jistá básníkova zaumnost, či řekněme svrchovanost autorského záměru, tu přitahují jako magnet čtenářovu fantazii a vnímavost.

(...)