Pojmenování je hořkosladká věc, nádherná záležitost, která může skončit tragicky. Co však nemá jméno, neexistuje. Trpíme stavem oslovitelnosti. Potřebujeme být rozpoznáni druhými ve své odlišnosti. Rozpoznat sebe v druhých díky podobnosti s nimi. Co když to ale nejde ani v nejužším rodinném kruhu? Dá se vyprávět svůj příběh bez naděje na pochopení? Dají se kořeny zpřetrhat a zůstat celý? Pak už se ale nelze vrátit, jenom vracet. Můžeme odejít, kolikrát chceme. Ony na nás ale pořád čekají.