Daleko od lidí je daleko od sebe. Jen s nimi jsme ve světě. Vše, co se stalo, a všechny, které jsme potkali, máme ve svém těle zapsané. Slovy, která jsou někdy až moc hluboko. Slovy, která na noc nejdou svléct. Proto když jsi ty tím, kdo je píše, přitlač. Vejdi do psaní celým tělem. Psaní je aktem odporu, ale taky péče, existence, kolektivního soužití. Piš. Tělo musí promluvit. Truchli, tanči, vzpomínej. Vracej se pohybem vpřed. Vypij soudek do dna, jinak se vypaří. Jako i my se nakonec vypaříme.