Překlad Tartuffa z pera Antonína Přidala je velmi významným tvůrčím řešením: překládá konvenční francouzskou veršovou formu (alexandrin) do volného verše a tím podtrhuje jak dynamiku textu, tak aktuálnost jeho výpovědi. Předmluva Daniely Jobertové nastiňuje souvislosti Tartuffa s Molièrovým životem i historickými a společenskými okolnostmi. Odráží také řadu slavných jevištních interpretací této klasické hry. Molièrova vlastní předmluva k Tartuffovi z března 1669 je nejen obhajobou Tartuffa, ale také významným dokumentem o klasickém francouzském divadle.