Mezi Svratkou a Svitavou

Trousíš lístky,
kvítky vzdoru ze štěrbin,
trousíš ta přání od Zdi,
a stojíš pod Petrovem.
Okázale, jak komediant od Mrštíků
čekáš kámen, facku,
kopanec a pogrom.
Prostě alibi.
Aby diasporu na okamžik
smysl prostoupil.